Jak se pije čaj na Novém Zélandě

06.02.2011, 12:04, Alenka Ondejčíková

Klára Kunovičová:

Jak se pije čaj na Novém Zélandě

Nový Zéland je nádherná téměř pohádková země. Plná kopců, vody, ptáků, lesů…zvláště těch kapradinových. Abyste tomu rozuměli, tady nejsou kapradiny jako u nás, ale jako v opravdovém pravěku, takže kapradiny stromové.

                Prvními obyvateli jsou Maoři, lidé z oceánie, jsou to přírodní lidé, přátelští a dýchá z nich dávná divokost a respect. Žili tu dlouhou dobu v souladu s přírodou, až se tu jedou objevili prvni mořeplavci. Britové, kteří si začli dělat na tuto zatim neznámou oblast nárok.

            Britové se tu časem usalili a je to znát na stylu života a kultůře. Když jsme přijeli v roce 2007 na Zéland, aby jsme si mohli prohlédnout přírodni krásy na vlastní oči, naše prvni kroky vedly za praci, aby jsme toho mohli vidět co nejvice a k tomu člověk potřebuje nějakou tu kačku navíc.

             V kempu, kde jsme pracovali, jsem se setkala s pozůstalosti po anglické kultuře a tedy s mlékem v čaji. Na tom není nic zvlaštního, kde kdo to dělá. V zimě je to i příjemné na zahřátí, ale tady to dělají jaksi jinak. Do hrnečku hodí pytlík s černým čajem, zalijí mlékem přímo z lednice, pak vařící vodou a nechají louhovat tak dlouho jak uznají za vhodné. Když jsem se na tento pro mě zvláštní postup zeptala, tak mi bylo odpovězeno, že to dělají od nepaměti, že nejdřív nalijí mléko a pak horkou vodu, aby nepopraskal křehký porcelán. To, že tohle krasné nádobí už dávno vyměnilo varné sklo nikomu nevadí.

            Při našem prvním prozkoumávání místních krás zabloudili jsme k jedné atrakci ke které patřila i kavárna a tam na nás z police koukalo několik krabiček s organickými sypanými čaji. Překvapilo mě, že pochází ze Zélandu, až později jsem zjistila, že je to jen manufaktura na zpracování a balení čaje. To mi ale nevadilo a k Vánocům jsem si vybrala černý se zázvorem a kořením, něco na způsob Jogi Masaly.

            V obchodech jsem se setkala výhradně s porcovaným čajem a sem tam se sypaným, ale pouze černým. Na specialní obchůdek s čaji jsem nenarazila, nebo jsem zatím neměla tak velké štěstí. V hlavním městě Wellingtonu jsou různé asijské lékárny a krámky a tam už si někteří mohlou vybrat. Co mě překvapilo, tak byl sáčkový Pchu-er. Neodolala jsem a vyzkoušela. A….no na klasický to nemá, ale s trochou fantazie to nebylo nejhorší. Ve městech byvají často různé festiválky a akce a při té příležitosti jsem se dostala k jedné milé paní z Číny, která mi radila, proč pít čaj a který a tak jsem u ní pořídila i několik mini balení sypaného Pchu-eru.

            V jiném městě ,v organickém obchůdku, ocitl se v mém nákupním košíku pytlík sušených chryzantem. Pro jednoho jsou to náhrobní květiny, ale v asii mají pověst všeléku, cena byla velmi příznivá na to množství ( $2 za cca 50g). Čaj voněl po medu a chutnal, asi opravdu trošku hrobově, asi to mělo znázorňovat, že s tímhle výluhem přežijete všechno.

            V kavárnách nabízí čaje všeho druhu a různé kvality i nekvality. Jen je škoda, že ani jeden neumí připravit. A tak i zelený čaj, snad aby zákazník dlouho nečekal, zalijí vroucí vodou a louhování ponechají na náhodě. Když jsem u těch kaváren, tak mají otevřeno převážně v dopoledních hodinách, lidé přijdou na snídani, přečíst si ranní noviny a v brzkých odpoledních hodinách není v kavárně ani noha. Zavřeno…?! A co dámské jízdy, a co rande…?

              Když to tak shrnu, nejoblíbenějším nápojem je tu stejně pivo. Trocha toho černého čaje ani tvrdého farmáře nezabije a zelený či jiný sypaný čaj je tu jen díky přistěhovalým asiatům.

             A proto sláva a díky všem těm čajovým obchůdkům a čajovnám v naší krásné malé zemičce!!!!!

Klára Kunovičová